Můj vlčí příběh - Vítěz bere vše 4.

1. ledna 2014 v 15:01 | kacerkam |  Vlčák - Můj vlčí příběh


"Cože jsi udělala?" rozhořčeně jsem vykřikl a promáčkl jsem láhev s vodou, kterou jsem měl zrovna v ruce. "No tak Patricku.." špitla Clare, oči sklopené. "Ty. Jsi. Pustila. Gabbe. Dovnitř?!" usekával jsem každé slovo, zatímco voda z láhve začala vytékat na podlahu. "Jo, ale.." zvedla své smutné oči. "Jak jsi to mohla udělat? Víš vůbec čeho je schopná? Mohla tě třeba pocákat svou krví nebo ještě hůř, mohla ti skočit po krku! Uvědomuješ si to vůbec?" skřípal jsem zuby. "Nic mi není! Vidíš? jsem naprosto v pohodě, tak co se přes to přenýst a přemýšlet o tom, co mi řekla? Patricku, no tak!" Clare vyskočila z postele a dlaněmi se mi opřela o hruď tak prudce, až jsem zavrávoral. Když jsem se jí podíval do očí, viděl jsem naléhavou starost. "Fajn." řekl jsem nasupeně a vyzývavě jsem na ní pohlédl. Bez váhání spustila a dopodrobna mi vylíčila všechny události jejich nočního setkání. Když dopověděla, dával jsem si dobrý pozor, abych na sobě nenechal znát jedinou emoci, i když všechno co řekla se vpíjelo hluboko do mě. "Nevěřím jí. Nevěřím ničemu z toho co ti včera řekla." řekl jsem aniž bych o Clare zavadil pohledem. "Prosím?" Clare nevěřícně otevřela pusu. "Lže." zněla má stručná odpověď. "Nelže!" vykřikla Clare. "A jak to můžeš vědět? Pokusila se tě zabít." opačil jsem klidně. "Já.. já jí věřím." hlesla Clare. "Cože?" něco ve mně vybuchlo. "Jak.. jak jí můžeš po tom všem věřit? Jak? To mi vysvětli, protože já.. to nechápu!" zvýšil jsem hlas, už jsem téměř křičel. "Ty jsi jí včera neviděl, byla.. Bála se." Clare přesvědčeně pokývala hlavou. "Je dobrá herečka." opačil jsem a zavrtěl jsem hlavou v opačném gestu. "Takže nevěříš?" zeptala se, obličej naprosto bez emocí. Nadechl jsem se. "Ne." zalhal jsem. Clare vyběhla z místnosti. "Clare, počkej!" následoval jsem jí a s úlevou jsem zjistil, že přeběhla jen do obýváku, kde se chopila ovladače k televizi. "Gabbe říkala, že kolem toho bude velký haló, tak se přesvědčíme, ne?" povytáhla obočí a zapnula televizi.
"..dívčino tělo bylo roztrhané, pravděpodobně byla napadena zvířetem. Podrobnosti prošetřuje policie." říkal zrovna reportér do kamery. Clare se na mě významně podívala a pak televizi vypnula. "Mohla to udělat ona.." začal jsem, ale Clare mi skočila do řeči. "Proč? Dělá to ta zatvrzelost, nebo starý spory? Nebo proč? Proč to nechceš přijmout? Proč odmítáš věřit tomu, co je naprosto jasný?" nechápavě zavrtěla hlavou a nesouhlasně našpulila rty. "Nevím, prostě jí nevěřím." můj hlas zněl mnohem tvrději, než jsem chtěl. "Fajn. Jak chceš." s nasupeným výrazem prošla kolem mě, za chvíli jsem slyšel prásknout domovní dveře. "Clare." vyrazil jsem za ní. Pozdě. Už jsem jí nezastihl.

***

Stála jsem na kraji lesa. Zahalená smrkovými větvemi, téměř neviditelná. Za to co jsem se právě chystala udělat, by mě Patrick asi zabil, ale vzhledem k situaci mi to bylo ukradené. Za prvé, chystala jsem se jít za školu a za druhé, jsem hodlala nasadit svůj život. Když se Patrick vrátil domů, otočila jsem se a mířila jsem hloub do lesa. Hlodal ve mně strach. Přece jen.. našla se tu roztrhaná mrtvola a Gabbe taky něco říkala.. Musela jsem sebrat veškerou odvahu, abych neběžela zpátky domů. Podle toho, kde stál reportér z televize jsem soudila, že tělo bylo nalezeno v druhé části lesa, dál od domu, takže mýtina by měla být klidná. A taky, že ano. Na vlčí mýtinu jsem přišla z druhé strany, než jsem byla zvyklá a tak jsem mohla situaci zhodnotit ještě dřív, než jsem vůbec byla na místě. Došla jsem tedy do samého středu mýtiny a zatočila jsem se dokola. "Gabbe?!" zavolala jsem. "Gabbe! Gabbe!" volala jsem, ale žádná reakce se nekonala. Zvedla jsem hlavu k nebi a na vteřinu jsem pozorovala mraky, které si hrály na honěnou. A pak mě napadlo zavolat Gabbe po jejím. Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem zavyla. Hluboké tóny deroucí se mi z hrdla se nesly lesem stejně snadno, jako kdysi vlčí píseň pro mě. Netrvalo dlouho a houští, které jsem si pro své obvyklé příchody vybírala já, se rozhrnulo. Bíla vlčice se zastavila a nerozhodně přešlapovala na kraji mýtiny. "No, že sis ale dala na čas." nevrle jsem zakroutila hlavou a začala jsem lovit ve své brašně. "Dělej pojď blíž, potřebuju tě tu." přešlápla jsem, ruku ještě pořád zastrčenou v brašně. Konečně jsem nahmatala, co jsem hledala. Gabbe váhávě popošla o 4 kroky blíž a zastavila se metr ode mě. Ostražitě mě pozorovala. "Takže Gabbe.." začala jsem a v brašně jsem sevřela ostrý předmět. Gabbe naklonila hlavu na stranu a já vytáhla nůž.. (pokračování příště)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je tvoje oblíbené roční období?

Jaro
Léto
Podzim
Zima
Všechny =D
Žádné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama