Nerozhodná

11. listopadu 2013 v 19:32 | kacerkam |  Pociťáky aneb - Ta dívka je...
Další pociťák (omlouvám se, že to není nic na pokračování, snad bude něco ještě tenhle týden :D). Asi možná trochu o mně. Nebo hodně? No možná že ta dívka jsem já na konci minulého školního roku.. kdoví?
PS.: Je to něco jako poslední vypsání se z pocitu viny. Poté už se k tomu nebudu vracet.. snad ;)
(Jména osob byla pozměněna)

Nerozhodná

,,To nechápu.."
,,Já se ti nedivím." odpovím stručně a zaštrachám v lavici. Následovně vylovím papír a vezmu do ruky tužku a začnu okusovat její konec, jak to dělám vždycky, když si nejsem jistá.
Oh, bože.. a teď jsem v háji. Proč to vůbec dělám?
Skloním ruku nad papírem a naposledy se zhluboka nadechnu. 'Daniela' napíšu a znova se zhluboka nadechnu. 'x' je další co na papíře přibude. 'Gabriela' připíšu i svoje jméno a podívám se na Nicol sedící vedle mě. Nechápavě zírá na to, co jsem právě napsala.
Budu litovat.
Pak nad 'x' na papíře připíšu 'Kuba' a postrčím ke kámošce svůj sešit angličtiny ve kterém se na straně 74 skví to samé jméno. Kuba. Jenomže jejím pravopisem. Nevědomky napsala jméno kluka, kterého miluje moje nejlepší kámoška Daniela a před pár dny jsem se do něj zamilovala já, do mého sešitu a já už to nedokázala dál držet v sobě. Prostě se trefila.
Nicol to viditelně dojde. ,,Počkej.. děláš si ze mě srandu?" zeptá se mě a zírá na mě, jako bych byla z Marsu. ,,Ani nevíš jak strašně ráda bych byla, kdyby tohle všechno nebylo skutečný! Kdybych se nezabouchla do kluka, kterýho miluje moje nejlepší kámoška!" vzdychnu potichu a oči se mi zalijí slzami. Odvrátím hlavu. ,,Niky, nikdo to neví a Danča se to prostě nesmí dozvědět, chápeš?" zoufale buším pěstí do vlastní nohy. Když vidím jak se Nicol zatvářila, pokusím se o úměv. ,,Slibuju ti, že jí to řeknu.. ale prostě to teď nejde, chápeš? Ne dneska.."
Nejlíp nikdy. Neměl by to vědět nikdo, ale nedokážu to v sobě dusit. Nedokážu v sobě dusit a tišit lásku k němu. To nejde.
,,Já to neřeknu." řekne Nicol pomalu a ve snaze vstřebat tu informaci se pomalu otočí ke svému sešitu a pevně stiskne tužku. ,,Kdy?" je jediné co řekne.
Nesmím jí to říct. Už nic víc. Musím přestat mluvit.
,,Před pár dny. Přišlo to najednou.. kéž bych s tím mohla něco dělat."
Bože, jsem tak pitomá!
,,Hmm.." je mi odpovědí. ,,Co myslíš, že na to řekne Danča?" zeptá se Nicol a se zájmem na mě pohlédne. ,,To kdybych tušila!" trhnu sebou.
Určitě mě zabije..
,,Určitě tě nezabije." řekne Nicol ve snaze utěšit mě. Jsem jí za to vděčná.. Hrozně mě to bolí.
Řeknu jí to a ona bude zraněná, neřeknu jí to a ona to zjistí a bude to ještě horší. Ale já už vím co udělám. Vzdám se ho. Nevím jestli se od něj dokážu držet dál, ale musím. Musím se od něj držet dál.. A on se to za žádnou cenu nesmí dozvědět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama