Nejsem obyčejná 7.

17. listopadu 2013 v 14:27 | kacerkam |  Nejsem obyčejná



Tak ležím pěkně doma v klídku s podvrtnutou nohou.. a konečně mám čas něco napsat! :D

Nejsem obyčejná 7.

Ohlédla jsem se přes rameno, ale v tom spěchu jsem stejně skoro nic nezahlédla. Alex mou rukou škubla dopředu a ještě jsem stihla zahlednou, že se zamračila. "Nezdržuj se ohlížením." napomenula mě, sama téměř bez dechu. Škola byla už jen kousek. "Co.. když.. nebude.. odemčeno?" vyslovila nahlas Tess naše obavy, ale byla tak zadýchaná, že se musela nadechnout za každým slovem. "Bude!" odsekly jsme s Alex unisimo. "Ale co když.."
"Tess? Mlč!" okřikla jsem ji a klopýtla jsem o obrubník. Alex mě v poslední chvíli zachytila..
"Ještě kousek!" zaupěla jsem a vděčně jsem kývla na Alex. Znovu jsme se rozběhly. Za námi se ozvaly čísi kroky a aniž by se kterákoli z nás otočila, donutilo nás to zrychlit. Došly jsme ke škole. Poslední tichá prosbička a pak jsem stiskla kliku. Půl vteřiny napětí a pak ten strašný pocit beznaděje a prohry. Zamčeno. "Do hajzlu!" zaupěla Alex. "Jo asi tak!" kopla jsem do dveří. Jen Tess byla ticho a to znamenalo jediné, že vymýšlí nový unikový plán. "Musíme pryč a to hned!" sykla jsem směrem k Tess. "Jo to vím, ale kam?" podívala se na mě, v hlase čisté zoufalství. "Co já vím, někam.. kamkoliv, hlavně rychle!" zaupěla jsem a chystala jsem se, že je obě odtáhnu někam pryč, zastavila jsem se však v půlce kroku. "Já osobně si myslím, že nepůjdete nikam.." ozval se hlas našeho pronásledovatele, který stál před námi. "Ne do hajzlu, ale do..." nechala jsem větu nedokončenou a zvedla jsem hlavu. Asi 19ti letý mladík se na nás zašklebil. Že je z temné strany nemusel nikdo říkát nahlas a bylo to všem hned jasné. Pár vteřin panovalo trapné ticho, já, Alex i Tess jsme sotva dýchaly. Pak se ozval tichý zvuk, který ač jsem ho nesnášela, jsem si uměla naprosto přesně zařadit. Alex. Přesněji Alex zaskřípala zuby. Mladík si odhodil z čela své blonďaté vlasy a pobaveně nás přejel pohledem. "Tři krásné, mladé a nezkušené Elementky.. jaká to krása. Jsem velmi rád, že zrovna já mám tu čest.." nedořekl. O obličej se mu rozprskla velká vodní koule a jeho to odhodilo dozadu. Tess i Alex se ušklíbly. "Nebudu poslouchat tyhle blbý kecy." odplivla jsem si. Mladík už se zvedal. "Máš úplnou pravdu Claudi.. Ani já ne." řekla sladce Alex a na mladíka se snesla sprška ne zrovna malých kamenů. "Auu!" zaupěl a šlehl po ní zlostným pohledem. "Nic víc neumíte?" výsměšně zkřivil obličej. "Ale jo.. vlastně umíme." poznamenala Alex a dupla pravou nohou. Na zemi mezi námi a mladíkem se objevila asi deseti centimetrová prasklina. Zvednul se vítr. Podle Tessina soustředěného výrazu jsem odhadovala, že je to její práce. "Utíkáme?" zeptala jsem se. "Ne. Bojujeme!" bylo mi dvojhlasnou odpovědí.

***

"Fajn! Tak ať to stojí za to!" vykřikla Tess a jejíž zlověsný vichr nám cuchal vlasy. Mladík, kterému se ještě pořád nepodařilo zvednout se ze země na nás zděšeně zíral. Tři sedmnáctileté dívky, nadpřirozené dívky, stojí před svou školou, pracují s živly a posílají je na něj. Bylo to trochu děsivé. Ale přece jen.. bylo to trochu moc snadné. Mohlo nás napadnout, že to nebude tak jednoduché. "Ehm.. mám pocit, že nás nikdo nepředstavil, krásky." prohodil mladík ležící na zemi hned po tom, co mu v obličeji přistála další vodní bomba. "Jsem Shane." zavřel oči a když je znovu otevřel, byly jsme zavřené v kruhu. V hořícím kruhu. Byly jsme v pasti. "No jo, dík, ale to nemuselo bejt.. My bychom se klidně obešly i bez tohohle představení." odsekla Tess nasupeně a kritickým pohledem přejela oheň hořící kolem nás. "Šiška." znalecky si rýpla Claudie, když i ona přejela pohledem kruh kolem nás. "Oh, díky za připomínku, kritiku mám rád, ale teď jsem tu kvůli něčemu důležitějšímu, než je zdokonalování se v ovládání svých schopností." podíval se po každé z nás vážným pohledem a zastavil se na mně. "Tak co po nás sakra chceš?" vyhrkla Tess. "Chci vás.." nepřestával se na mě dívat a provrtával mě pohledem. "No jo, to by nám bez tebe nedošlo, takže dělej vyklop to, o co přesně ti jde?!" vyjela jsem na něj důrazně, protože už mi vadilo, jak na mě zírá. "Chci to samé co chtěl Jeremy, nebo spoustu dalších.." odpověděl polohlasem a olízl si zuby. "Temná strana Elementů." Claudie ta slova zhnuseně vyplivla. "Mohl by nám to někdo konečně pořádně vysvětlit?" zaupěla Tess vedle mě. "Mohl." odpověděl stručně Shane a s pobaveným výrazem si zastrčil ruce do kapes. "Kdysi dávno.. prostě vznikli Elementi. A ty se rozdělili na stranu Temnoty a na stranu Dobra. Strana Temnoty má vždy, téměř zákonitě Elementy ohně. Nikdy jsem nepotkal Elementa ohně ze strany Dobra. Strana Dobra má téměř vždy Elementy vody, ty ostatní jsou už zařazovaný různě. No a tyhle dvě strany spolu odjakživa bojujou. Zatím jsou vyrovnaný, ale existuje událost, která jednu nebo druhou stranu vychýlí z rovnováhy.. Ta která bude mít převahu pak vyhraje válku." tvářil se velmi spokojeně. "Takže si každej Element prostě musí vybrat stranu?" zeptala se Claudie. "Přesně tak." přikývl. "Co bylo příčinou války? A co je ta událost, která pomůže mít navrch tý jedný straně?" vychrlila jsem ze sebe. Shane se usmál vítězným úsměvěm, nadechl se a.. PRÁSK! Já, Claudie i Tess jsme sebou vyděšeně trhly. Shanovi vyteklo z otevřené pusy trochu krve a pak se s vykulenýma očima odporoučel k zemi. Tess vyděšeně vykřikla. Kruh kolem nás pohasl. Z křoví za Shanovým mrtvým tělem vyšla jakási žena. Odněkud jsem ji znala, věděla jsem to! "Ahoj děvčata." pozdravila nás vlídně. (pokračování příště)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama