Nejsem obyčejná 6.

20. října 2013 v 13:57 | kacerkam |  Nejsem obyčejná


A tak jsem tu zase s příběhem 'Nejsem obyčejná'. Vlčí příběh vyjde asi příští týden... trochu jsem se hold sekla no :D

Nejsem obyčejná 6.

S úsměvem jsem se ohlédla. Myslí a rukou jsem vytvořila další, tentokrát větší vodní kouli a tou jsem keř uhasila a to přímo před zraky Tess. "Opatrně Jeremy, myslím, že by jsi měl kontrolovat své emoce." rýpla jsem si. Tess nevěřícně potřásla hlavou. Pobaveně jsem kývla na Alex. "Víš Tess, máš moc." začala Alex. "Jsi nadpřirozená. Jsi Element neboli živel. Jsi jako my." pokračovala vážně. "Ne!" přerušil ji Jeremy. "Ona je jako já!" důrazně nesouhlasil. Hrudník se mu prudce zvedal a zase klesal. Byl asi hodně rozzuřený. Po kolikáté už mu asi nevyšlo dostat nějákého Elementa? "Je jako já a Claudie, nebo je snad kluk? A ještě takovej pitomec?" kysele se usmála Alex. "Ok, tohle je k ničemu." řekla jsem, čapla Alex i Tess za zápěstí a táhla je neznámo kam. "Adié."mrkla jsem na Jeremyho, který stál u lavičky jako solný sloup a šokovaně za námi zíral. "Takže holky, co takhle si skočit někam do kavárny, nebo tak a tam ti Tess, všechno vysvětlíme. Co ty na to?" navrhla jsem, když jsme zmizely Jeremymu z dohledu a jak jsem doufala, tak i z doslechu. "Supr nápad." Tess se na mě usmála. Vypadala, jako že z toho není ani moc vykolejená, za což jsem ji celkem obdivovala..
O 10 minut později už jsme usedaly do prostorného boxu jedné populární kavárny na náměstí našeho malého městečka. Přestože byla venku celkem zima, všechny tři jsme si objednaly zmrzlinový pohár. Kupodivu si Tess, která si objednávala jako první vybrala stejný pohár, jaký si my s Alex dávaly pravidelně. Dobré znamení.. "Takže.." začala jsem. "Element?" přerušila mě Tess. "Ehm.. jo." takovouhle reakci jsem opravdu nečekala. "Tušila jsem to.. vlastně vím, že jsem něčím vyjímečná a v něčem jiná a věděla jsem, že to je témeř nadpřirozené, ale Element? Vážně? Co umím?" vychrlila Tess a tázavě se na nás podívala. "Víš Tess, jsi Element vzduchu, takže to bude nejspíš něco jako ovladání větru, nebo tak. My samy víme to, že jsme nadpřirozené teprve necelý týden, já ovládám vodu a Alex zemi a to jsme nejspíš ještě nepřišly na všechno. A moc se omlouvám, ani jsme se nepředstavily! Jsem Claudie." usmála jsem se na Tess. "A já jsem Alexandra, neboli Alex." představila se i Alex. "Jak do tohohle všeho zapadá Jeremy?"
"Jeremy." povzdechla Alex a promnula si čelo. "Takže to bylo asi takhle..."

***

"... No a stejným způsobem se snažil využít i tebe, chápeš?" skončila jsem své vyprávění. "Tak trochu." přikývla Tess. "Hele a co teď budeme dělat? Jsme tu tři nadpřirozené, existují dvě strany, dobrá a temná strana živlů. Předpokládám, že k špatnejm se přidávat nebudem, takže co? Najdem někoho od hodnejch, nebo budem předstírat, že jsem úplně normální sedmnáctiletý holky?" Tess se k nám dokonale hodila. Myslela jasně a myslela dopředu, byla temperamentní a snažila se všechno řešit logicky. Hodně přemýšlela. Takže využití slova 'my' bylo tady docela na místě. Ona už patřila k našemu - mému a Claudiinému - my. Claudie která po celou dobu mého vyprávění nepřítomně civěla z okna sebou trhla. "My?" zeptala se. "My." přikývla jsem. "Tess je Element! Musíme držet společně. Ruku na to." prohlásila jsem a položila jsem ruku doprostřed stolu. Na to na mé ruce skončila ruka Claudie a na té Claudiiné ruka Tess. "Tess, kam vůbec chodíš do školy?" zaptala se Claudie když jsme své ruce stáhly. Kývla hlavou směrem k budově, z které koukala jenom střecha, protože jí zakrývaly další budovy. "A vy?"
"My taky." pokývala jsem hlavou a podívala se po Claudii, která už zase zírala někam z okna. "Claudi?" oslovila jsem ji ve stejné chvíli kdy ona řekla: "Holky?"
"Ano?" unisimo jsme se po ní podívaly, ale ona se nepřestávala dívat z okna. Pak se zvedla. "Někdo nás sleduje. Už od začátku, co jsme tady. A není to Jeremy." spěšně lovila v kapse po drobných, aby číšnici zaplatila. "No tak! Na co čekáte? Mizíme odsud a to co nejdřív!" popoháněla nás nervózně a vrhla další pohled z okna. Než jsme se s Tess vykopaly z boxu, Claudie už stála u dveří. "Kam půjdeme?" zeptala jsem se. "Logicky ne domů, kde bydlíme, protože jim nemůže jen tak ukázat cestu k nám domů, ale musíme někam do bezpečí.." uvažovala nahlas Tess. "Hej a co do školy?" navrhla jsem. "To není až tak špatnej nápad." přitákala Claudie a jako první vyšla ze dveří. My s Tess jsme vyšly jen vteřinu po ní. Ozval se výkřik. Claudie se vší silou rozmáchla a praštila nějákého kluka přímo do tváře. "Utíkejte!" zakřičela jsem a chytila jsem Tess vedle mě pevně za ruku. Když jsem proběhla kolem Claudie chytila jsem i ji. Běžely jsme jako smyslů zbavené přímo ke škole a všechny tři se v duchu modlily, aby bylo odemčeno. Zvedla jsem hlavu a Claudie i Tess se po mně podívaly. "Někdo po nás jde." vydechly jsme naráz a ještě jsme zrychlily.. (pokračování příště)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hakaba Hakaba | 21. října 2013 v 11:24 | Reagovat

tak to je úžasný...těším se na další díl O_O :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama