Můj vlčí příběh - Vítěz bere vše 3.

23. října 2013 v 18:23 | kacerkam |  Vlčák - Můj vlčí příběh


Konečně!! Pokračko Vlčáku je tady.. :D Menší sek, ale to jsem snad odstranila ^^ a protože jsem se trochu rozepsala, tak je tento díl maličko delší, než jsme zvyklí.. Berte to jako omluvu, za tu dlouhou pauzu od minulého dílu ;)

Můj vlčí příběh - Vítěz bere vše 3.

Probrala jsem se. Na budíku vedle mě jasně žlutými digitálními čísly zářilo: 03:38. Normálně jsem se v noci nebudila, tak co je sakra tohle? Ozvalo se zaťukání na zabarikádované okno. Takže to mě probudilo? Klepání? Zaťukání se ozvalo znovu, naléhavěji. Co mám jako dělat? Přece nemůžu odtemnit, nestojím o to, aby byl můj přítel vlk. A potom, kdo mi vlastně může klepat na okno v půl čtvrté ráno? Zvedla jsem se a potichoučku došla k oknu. Nadzvedla jsem barikádu, nebo jak to nazvat, tak aby měsíční světlo dopadlo do druhé části pokoje, než byla postel. Před oknem stála dívka. Blonďatá dívka. Měla černé oblečení: bundu s kapucí, kterou měla nasazenou, rukavice a nejspíš i kuklu. Gabbe. Zaskřípala jsem zuby. I přes sklo jsem slyšela jak mě vyzvala, abych šla ven. Mám nebo nemám? Patrick by určitě nechtěl, abych ven šla, ale Patrick spal. Co se mi může stát, pomyslela jsem si a pomalu vyšla ven z pokoje. Protápala jsem chodbu a potichu otevřela vchodové dveře. Gabbe bez váhání vklouzla dovnitř a rozsvítila jako by se tu dokonale vyznala. "Patrick spí?" bylo první co z ní vypadlo. "Takže, ahoj, taky tě ráda vidím. Ach, počkat, já tě ráda nevidím.. chtěla jsi mě zabít! A teď mi jen tak vlezeš do domu, v půl čtvrtý ráno a ptáš se na mýho přítele? A jsi v pořádku?" vyštěkla jsem na ni tiše. "Hele, tvoje psycho výlevy mě absolutně nezajímaj, chápeš? Tak co kdyby sis nechala ty kecy a zavedla mě k němu?" pokusila se o ironicky milý úsměv. "Ne! Vypadni!" už jsem sahala po klice. "Ty se mnou chceš bojovat raděj jako s vlčicí? No prosím, jak je libo." ušklíbla se. "Počkej! Co mu chceš?" zastavila jsem se. Když už je tady, musím z ní dostat co nejvíc. "Chci mluvit s ním a ne s tebou, proto jsem nepřišla." odpověděla klidně a těkala očima všude kolem sebe. "Podívej, Patrick měl náročný den a když konečně usnul, nehodlám ho budit.. Přijď teda někdy jindy, když ti nevyhovuje mluvit se mnou." rozmáchla jsem se a rukou poukázala ke dveřím. "Tak fajn. Ale na nic se mě neptej a vyřiď mu přesně to, co ti řeknu, jasný?" udělala menší odmlku a spustila: "V lese našli tělo. Bude kolem toho určivě velký haló. Začínají přitvrzovat, takže musíš udělat, to co musíš udělat. Prosím.."
Nechápavě jsem na ni zírala a ona se jen ušklíbla. "Možná si to raděj napiš na papír, ať to nezapomeneš." mrkla. "Potřebuju aby jsi mu to řekla přesně." naléhala Gabbe. "Fajn, fajn, řeknu mu to, hlavně už vypadni." zaskřípala jsem zuby. Z venku se ozvalo zavytí. Gabbe, která si zrovna nandávala černé rukavice a chystala se si přes hlavu přetáhnout kuklu strnula a úzkostně se na mě podívala. V jejích očích se zablesklo něco jako strach. Najednou vypadala vystrašeně a bezbraně. Strhla si kuklu i rukavice a nechala je spadnout na zem. Pak si sundala bundu a podala mi ji. "Jsi v nebezpečí. Vlastně my všichni. Ty, já, Patrick." zatvářila se ustaraně což mi vyrazilo dech. "Odkdy se staráš o moje bezpečí?"
"Asi od té doby co ty nejsi v krizové situaci schopná vzbudit svého přítele, protože měl náročný den." odsekla a při slovech 'náročný den' naznačila uvozovky. "Ale on měl náročný den!" hájila jsem se, ale to už Gabbe sahala po klice. Došlo mi co dělá. Chystala se proměnit. "Co blbneš?" vyjeveně jsem na ni zazírala. "Obětovávám se. Mimochodem i kvůli tobě." obrátilam oči v sloup. "Proč?" nechápala jsem. "Clare, neřeš to, jo? A ještě něco mi slib." odmlčela se a pronikavě se na mě podívala. "Ano?" nadzvihla jsem obočí. "Dejte na sebe s Patrickem pozor, jasný? A myslím to vážně, žádný blbosti. A nekoukej na mě tak, fakt to myslím vážně. Možná tě nesnáším, ale mrtvou tě nepotřebuju.. Teď už ne." znovu se odmlčela a zadívala se do země. "Vlastně můžeš být fajn, ale to nehodlám zjišťovat. Takže, slibuješ?"
Dokázala jsem jen kývnout. "Díky Gabbe." zašetala jsem. "To jsem jako přeslechla.. Mám to u tebe." ušklíbla se a zvenku se ozvalo druhé vlčí zavytí. "Já musím, hlavně se opatrujte!" dodala důrazně a otevřela dveře. Chodbu zalilo měsíční světlo, protože měsíc byl přímo nad lesem. "Buď opatrná Gabbe!" řekla jsem do už skoro zavřených dveří. Odpovědí mi bylo bolestné zasténání a pak zaklapnutí dveří. Nechápala jsem to, proč mi najednou záleží na holce, která mě chtěla zabít? Vlastně jsem nechápala nic z toho, co se tuhle noc stalo. A nechápala jsem ani vzkaz pro Patricka. Sebrala jsem ze země věci, které Gabbe upustila a dala jsem je na horní poličku věšáku. Usoudila jsem, že bude nejlepší když si půjdu lehnout. Potichu jsem tedy vešla zpátky do pokoje. Tiše jsem vklouzla na své místo vedle Patricka. V hlavě jsem si znovu a znovu přehrávala události posledních pár minut, které jsem strávila s Gabbe v chodbě a snažila jsem se pochopit co to asi mohlo znamenat. Patrick se převalil. "Povíš mi to ráno." řekl ze spánku a dál spokojeně oddychoval. "To víš, že ano." řekla jsem jak nejtiššeji jsem dokázala a políbila jsem ho na nos. 04:22 svítilo na budíku. Nejvyšší čas jít spát.. (pokračování příště)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hakaba Hakaba | Web | 6. listopadu 2013 v 13:03 | Reagovat

Bezva....nepínavé :-D ??? :-)

2 Hakaba Hakaba | Web | 6. listopadu 2013 v 13:07 | Reagovat

[1]: A P.S. Není to dlouhé :DD já píšu delší :-D

3 kacerkam kacerkam | Web | 7. listopadu 2013 v 15:31 | Reagovat

Díky :D ..hmm tak to abych se zlepšila :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama