Nejsem obyčejná 5.

30. září 2013 v 18:45 | kacerkam |  Nejsem obyčejná


Čus! :D Ano.. mám skvělou náladu, ani nevím proč :D a to mě přimělo pokračovat v přííběhu :D tak se nezdržuj čtením těch blbostí, co píšu tady na začátku a makej dolů k pokračováníí :D

Nejsem obyčejná 5.

Ani to není tak těžké, pomyslela jsem si a s úsměvem jsem se zadívala na vodní kouli, která se vznášela 20 centimetrů nad hladinou. Vlastně je to úplně jednoduché! Potěšeně jsem sledovala jak koule kopíruje pohyby mé ruky, kterou jsem držela lehce zdviženou v úrovni pasu. Trochu jsem ruku snížila a trha s ní směrem dopředu. Koule vyrazila vpřed jako namydlený blesk. "Paráda!" zajásala jsem a chystala se udělat další pokus, tentokrát vymrštit kouli co nejvíc do výšky. "Můj ty bože Claudie, ty jsi snad úplně zešílela!" ozvalo se za mnou a já sebou leknutím škubla. Vedle mě se ozval zvuk, jako když hodíte do vody velký kámen. A následně na mě přistálo pár kapiček. Koule skončila zpátky ve vodě. Mechanicky jsem se otočila a vytočeně pohlédla na Alex. I ona se zdála být krajně rozzuřená. "Co tě to napadlo? Vystavovat se tady?! Kde je mraky lidí!" vztekala se. "Přišla jsi mě zkontrolovat? Jako vážně?" vyjela jsem na ni. Ona jen uhnula pohledem a kousnula se do rtu. "Počkat, počkat." řekla jsem pomalu. "Já jsem nebyla jediná kdo tady byl testovat svoje schopnosti, že ne?" pomalu mi to začínalo docházet. Alex si začala provinile hrát, se svým prstýnkem, který dostala k minulým Vánocům. "Promiň!" vypadlo z ní. "Já jsem v pohodě, to ty jsi byla ta co se chovala jako kr.." začala jsem, ale nedořekla. "Pššš." Alex si přiložila prst k ústům. "Slyším hlasy a zdá se mi, jako by jedním z nich byl Jeremy." zašeptala Alex. "Děláš si srandu?" zeptala jsem se se zájmem a opatrně našlapovala za ní. Rozhrnuly jsme křoví a otevřel se nám pohled na lavičku vzdálenou sotva 10 metrů. Seděla na ní zrzavá dívka, měla vlasy asi po ramena a v uších velké kruhové náušnice. Víc nebylo vidět, protože seděla zády. Ale rozhodně si nešlo nevšimnout rukou, které měla obtočené kolem pasu. "Jeremy." vydechla jsem tiše. "Víš co? Víš jak jsem mu nahlídla do myšlenek, když byl u nás? Pokusím se o to zas." Alex se rázně rozkročila a zahleděla se skrz křoví na Jeremyho. Uběhlo 5 minut a stále se nic nedělo, Alex vedle mě začala nervozně poskakovat, zatímco dvojice se začala líbat. "Nejde to!" vybuchla Alex tiše. "Tak si vybav to co u vás doma před týdnem." doporučila jsem ji. Vrhla na mě nechápavý pohled a zavrtěla hlavou. Zakoulela jsem očima. "No tak, na něco jsi přece myslet musela! Samo to určitě nešlo." podporovala jsem ji dál. "Máš pravdu." řekla a v očích jí blýsklo poznání.

***
"Já vím na co jsem myslela!" zajásala jsem. "Myslela jsem na to, že se mi Jeremy ňák dostal do hlavy a představila jsem si to na něm. Jako bych mu svýma myšlenkama vlezla do těch jeho, chápeš?" otočila jsem se na Claudii, která zrovna přikyvovala. Pokusila jsem se tedy myslet na to samé. A najednou jsem nevnímala okolní svět. Plula jsem v jiném světě. Plula jsem Jeremyho světem, jeho myšlenkami. Ta dívka. Hledala jsem tu dívku. O co mu jde? Že by byla taky Element? Á tady! Jmenuje se Tess. To je hezké. Hmm a je celkem hezká, napadlo mě. Nedivím se, že si ji Jeremy všimnul. Ale všimnul si ji kvůli něčemu úplně jinému! Ona byla Element. Element vzduchu. Viděla jsem to na jeho myšlence, kde Tess šla po ulici a prošla kupou spadaného listí, které se rozlétlo stranou po celé ulici. Tvářila se rozzuřeně. Neovládala se, došlo mi. Probírala jsem se jeho myšlenkami dál. Až jsem došla k jedné podivné. Byl v ní Jeremy a jakási žena. O čemsi se hádali, ale to jem nemohla slyšet. Jeremy kolem ní udělal ohnivý kruh, který ovšem okamžitě zhasl když žena cosi řekla. Co je to? "Alex!" ozvalo se z dáli. Ještě ne! pomyslela jsem si. Bohužel. Myšlenky se začaly ztrácet a já pomalu pociťovala realitu. Až jsem sebou trhla a opět jsem byla v parku. Claudie se mnou třásla. "Tak co?" zeptala se nedočkavě. "Tess je živel vzduchu." oznámila jsem stroze. Nechápavě naklonila hlavu na stranu. "Tess?" nechápavě na mě pohlédla. "Ta zrzka." odpověděla jsem podrážděně. Byla jsem třrochu našvaná, že mě z Jeremyho myšlenek vytrhla. "No tak na co čekáš? Jdeme!" vybídla mě a vykročila směrem ke dvojici na lavičce. Obrátila jsem oči v sloup a div se nepomodlila. Už zase setkání s ním. "Ahoj." pozdravila Claudie a mile se na Tess usmála, zatímco Jeremymu věnovala ledový pohled. "No, Tess. Myslím, že je čas jít." prohodil Jeremy a už se zvedal k odchodu. "Seď!" zahřměla Claudie. Tess k ní zvědavě vzhlédla. "Ty jsi Tess, že?" zeptala jsem se jí. "Jo." přikývla a usmála se. "Víš, já být tebou držím se od Jeremyho dál." doporučila jsem jí. "Cože?" zeptala se a usmála se takovým tím úměvem no-to-si-ze-mě-děláš-srandu. "Tohle bude na dlouho." obrátila se na mě Claudie. "Víš, Jeremy tě využívá." zkusila jsem to. Do teď tichý Jeremy po mně vrhl vražedný pohled a otevíral pusu, že bude protestovat. Tess se od něj trochu poodtáhla a nejistě se na mě a Claudii podívala. "Máš s tím zkušenost?" zeptala se klidně. "Jo." přikývly jsme s Claudii unisimo. Za námi vzplál keř ve kterém jsme před chvíli stály. (pokračování příště)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 1. října 2013 v 7:01 | Reagovat

Začíná tu být horko :-D ...bezva... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama