Můj vlčí příběh II.- 3.

4. září 2013 v 18:53 | kacerkam |  Vlčák - Můj vlčí příběh


Jsem tu s dalším pokračováním vlčího příběhu..

Můj vlčí příběh II.- 3.

Bezhlavě jsem se vrhl na Gabbe, která se ještě pořád dívala po Clare, což od ní byla hrubá chyba. Rozzuřen na nejvyšší míru jsem Gabbe skočil po hrdle.. a minul jsem. V tlamě mi zůstalo jen pár bílých chlupů. Gabbe se okamžitě vzpamatovala a jako blesk mi útok oplatila. I ona minula. Její ostré bílé zuby cvakly na prázdno. Bylo vidět, že ji to rozzuřilo, ale působila dojmem, že má ze souboje nemalou radost. Zavrčel jsem a chňapl po její právé přední noze, ale stihla uskočit, takže jsem se svalil na zem k jejím nohám. Okamžitě jsem vstával. Gabbe chtěla využít situace kdy jsem byl na zemi a vrhla se na mě. Ve skoku ji ovšem něco velkého strhlo stranou. Byla to vlčice, moje pravá tlapa. Byla nejdůležitější hned po alfovi, tedy po mně. byl jsem jí sice vděčný, ale nechtěl jsem aby se do toho kterýkoli jiný vlk pletl. Vyhrůžně jsem na ni zavrčel a ona pochopila a v rychlosti se klidila stranou. Hodil jsem po Clare kontrolní pohled a zjisti jsem, že ruku kterou měla před pusou zatíná v pěst a kouše se do ní. Neměl jsem však čas se tím zabývat. Gabbe už byla znovu na nohou. A tentokrát mě přejela jen zběžným pohledem a pak.. se vrhla ke Clare. Proběhla kolem mě a já zareagoval pozdě. Jediné co jsem mohl ještě dělat, bylo skočit ji po zadních nohách. Odrazil jsem se a povedlo se mi chytit ji za pravou zadní. Gabbe bolestně zaskučela. Stiskl jsem jak nejvíc jsem mohl a snažil jsem se ze všech sil ji udržet, když se mi snažila vytrhnout. Gabbe se na zemi zkroutila v bolestech kterými jí pulzovala pravá zadní noha. Nevěděl jsem jak se jí to povedlo, ale dokázala mi v nestřeženém okamžiku chňapnout po levé přední a její pokus bohužel vyšel. Zabolelo to tak, že jsem leknutím a bolestí pustil její zadní nohu a zavyl jsem. Gabbe využila náhlé volnosti která se jí naskytla a a znovu se vrhla směrem ke Clare. Kolem Clare se shlukla celá smečka. Ukázalo se to jako špatný nápad. Gabbe statečně vyrazila proti přesile svých nepřátel. Snažila se dostat ke Clare jako smyslů zbavená. A Clare neměla kam utéct. Vlci byli kolem ní pevně semknuti, aniž by si uvědomili co vlastně dělají. Bránili jí v útěku, měla utéct. Ale nemohla. V očích se jí zračil neuvěřitelný strach a zmocňovala se jí panika. Ale neuvědomil jsem si jednu věc.. raději by zemřela, než aby zbaběle utekla od svojí smečky. Běžel jsem k tomu vlčímu houfu a snažil jsem se Gabbe zastavit. A pak Clare udělala něco co bych opravdu nečekal...

***
Bože můj, co jsem si to nalhávala? Dobře jsem věděla, že tam nebudou stát a dívat se na sebe donekonečna. Takhle to ve vlčím světě prostě nechodilo. Čím dál nervozněji jsem ty dva pozorovala. Byla jsem napnutá a očekávala jakoukli změnu v postoji těch dvou. A pak se na mě vlčice zadívala. Její pohled byl plný zájmu a hluboké nenávisti. No jistě.. to se dalo čekat, člověk ve smečce, to nebylo zrovna obvyklé. Mohla jsem čekat, že se to někomu nezalíbí. A téhle vlčici jsem pravděpodobně ležela dost hluboko žaludku. Probodávaly jsme se pohledy a najednou.. málem jsem omdlela. Tohle byl uvnitř mě absolutní výbuch. Alfa se odrazil a skočil po té vlčici. Přesněji řečeno skočil po jejím hrdle, ale minul. Nemohla jsem se na ten souboj dívat, ale věděla jsem, že se nedokážu odtrhnout. Bojovala jsem sama se sebou. Každý okamžik byl jako by mě někdo bodal nožem. Každý okamžik, každá rána, každý škrábanec mě bolel za celou smečku. Bylo to horší, než kdybych sama bojovala. Aspoň bych si nepřipadala tak zbytečná. Byla jsem jen divák. Jen slabý člověk. Naprosto bezmocná. Ale takhle jsem to nechtěla.. Přidušeně jsem vykřikla, když zrovna ve chvíli, kdy jsem zvedla oči, kousla vlčice mého vlka do nohy a vyprostila se z jeho sevření. Kdyby vlčice nevyběhla směrem ke mně, ani bych si nevšimla houfu vlků kolem mě. Vlčice si snažila dostat ke mně a lhala bych si, kdybych tvrdila, že jsem neměla strach. Měla jsem strach, ale ne o sebe. Bála jsem se o smečku a o svého vlka. I když jsem moc dobře věděla, že vlčice jde po mně. nechtěla jsem, aby kvůli mě - kvůli slabému člověku - příšel o život nějáký z vlků. Vlčice si protloukala cestu stále blíže ke mně a já obestoupená vlky jsem nemohla ani ucouvnout. Nechtěla jsem utéct, i když alfa by to pro mě asi chtěl. Raději bych zemřela. Zemřela bych pro vlky. A pak jsem bezmyšlenkovitě udělala nepatrný kruček vpřed. Pohlédla jsem vlčici přímo do očí, odrazila jsem se a skočila. Skočila jsem po ní. Ohrozila mého alfu jen kvůli mně. V téměř prázdé hlavě mi proběhl takový potůček myšlenek.. A v hlavě mi tepaly neustále dokola. Jediné na co jsem myslela v tu chvíli, bylo tohle: Nepřipustím aby se ho ještě někdy třeba jen dotkla.. Má co chtěla. Mě. A já se nevzdám bez boje.. (pokračování příště)

PS.: Budu ráda za komentáře a hodnocení, ať vím jestli to vůbec někdo čte :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co říkáš na "Můj vlčí příběh"?

Hezký příběh, baví mě 78.6% (22)
Ujde to, ale chce to doladit 14.3% (4)
Nelíbí se mi 3.6% (1)
Nudí mě 3.6% (1)

Komentáře

1 neřeš :D neřeš :D | 21. září 2013 v 13:19 | Reagovat

Ahoj,tvůj blog sem objevila dnes..a musím ti říct..PIŠ DÁL ! :D  Jdu číst další díl. :-) Jsem úplně nedočkavá,jak to bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama