Můj vlčí příběh II.-2.

3. září 2013 v 15:29 | kacerkam |  Vlčák - Můj vlčí příběh


Pokračování, tentokrát "vylepšené".

Můj vlčí příběh II.-2.

Stála jsem tam a bála jsem se pohnout. Civěla jsem na vlky před sebou jako bych viděla bubáka. I když jsem nenadělala pakticky žádný hluk moc dobře si mou přítomnost uvědomovali. Stála jsem po větru. Věděli o mně hned když jsem vyšla z domu.. a přesto mi nikdo nepřišel naproti. Teď už jsem se tomu nedivila. Důvod zaneprázdnení vlků byl prostý. A stál na druhém konci mýtiny. Zrovna jako tenkrát, napadlo mě. I když spíš než stál by se hodilo "stála" a vůbec nejpřesnější by bylo "krčila". Na druhém konci mýtiny se krčila bílá vlčice, kterou jsem poznala hned první den. Ocas stažený mezi nohama a výhrůžně cenila zuby. A přímo proti ní... moje srdce se na vteřinu zastavilo. Naproti vlčici se ve stejné pozici krčil můj vlk. Musela jsem si zakrýt pusu, abych hlasitě nevykřikla. Cítila jsem nebezpečí a strašně moc jsem toužila postavit se mezi mého vlka a tu vlčici. Ale věděla jsem, že vlci by mě nic takového stejně nenechali udělat. Byla jsem součástí smečky a byla jsem ze všech vlků nezranitelnější. To věděli až moc dobře. Nedokázala jsem spořádaně myslet. Co budu dělat až se na něj vrhne? Co budu dělat když bude zraněný? A co když to bude vážné? A co kdyby nedej bože.. Ruku před pusou jsem stiskla v pěst a musela jsem se do ní zakousnout, abych znovu potlačila výkřik. Roztřásla jsem se po celém těle a snažila se myslet na to, že to bude dobré.. nic se nemůže stát a a taky nestane. Všechno bude dobré. Všechno bude dobré. Všechno bude dobré...

***
Ve chvíli, kdy jsem zavětřil její pach ve vzduchu když vyšla z domu, byl jsem štěstím bez sebe. Bohužel já a naše smečka jsme nebyli jediní kdo Clare zavětřil. I Gabbe zachytila její pach a proto přišla na mýtinu. Jediné štěstí bylo, že nechtěla na Clare zautočit už když Clare šla na mýtinu. Když Gabbe vstoupila na mýtinu zježily se mi chlupy na krku. Okamžitě jsem se jako správný alfa postavil před svou smečku, připraven ji bránit, kdyby bylo třeba. Gabbe stála na mýtině, kde se pomalu a znuděně rozhlédla. Její výraz byl panovačný.. skoro jako by jí naše mýtina patřila. Hned jsem věděl co, nebo spíš koho hledá. To mě rozrušilo ještě víc, než její panovačný výraz. Zavrčel jsem. Gabbe zrcadlila můj postoj v jejím. Přikrčila se a také na mě zavrčela. Stáli jsme tak asi 30 vteřin, oba připraveni kdykoliv se na sebe vrhnout. A pak jsem ji uslyšel. Normálně pro mě její kroky představovaly rajskou hudbu. Teď na mě ale působily, jako by mi každou vteřinu, krok co krok u ucha zazněl gong. A pak vstoupila. Pomalu a opatrně vešla k nám. Měla tušení, že se něco děje. A pak zahlédla Gabbe. A pochopila... Když vešla, v očích Gabbe se zalesklo. Blýskl jsem po Clare pohledem. Stála tam, nechráněná. Byl jsem postaven proti Gabbe, připraven bránit svou smečku vlastním tělem. A ona byla má smečka. Ona byla má milovaná, ona byla pro mě ve smečce ze všech nejcenější. Byla jako Safír mezi obyčejnými kameny. Mám chránit svou smečku - svou rodinu, nebo svou milovanou Clare? Gabbe se po ní znovu podívala, tentokrát s daleko větším zájmem. Chtěla mou Clare. Chtěla zabít mou Clare! Rozhodl jsem se ve vteřině. A viděl jsem rudě.. (pokračování příště)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co říkáš na "Můj vlčí příběh"?

Hezký příběh, baví mě 78.6% (22)
Ujde to, ale chce to doladit 14.3% (4)
Nelíbí se mi 3.6% (1)
Nudí mě 3.6% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama